Fanfikce o Hogwarts.cz - autor: Suzzy Blackwood
Po valentýnu bývají dny buď krušné a nebo plné štěstí a lásky, jaké asi byly dny Suzzy?
Pohled Dawsonky:
Dnešní den je jako stvořený pro rozruch řekla si Dawsonka. Musíme ukořistit tu lidskou úču, co má jít učit do Bradavic a jít tam místo ní, to bude zábavičky.
A: „Dawson, ani na to nemysli. Nesmíme si s těmi tvory hrát"
Dawsonka v tu chvíli proklínala jejich propojenou mysl. Kolik srandy by si s nimi užila, kdyby Any stále neslyšela její zákeřné myšlenky.
D: „Ale ano můžeme. Vždyť ani nevěří, že existujeme, Any. Někdo by je měl naučit komu se klanět a koho milovat..."
Dawsonka se na chvíli odmlčela, protože se snažila vymyslet jak obměkčit srdce Any.
A: „Jediné, co bychom je na škole učily by byly nějaké nudné předměty o ničem."
V tom Dawsonku něco napadlo.
D: „Any? Ach, drahá Any, měly bychom tam jít učit o tom, jak se správně starat o sovy. Slyšela jsem, že tam někteří ti spratci sovičkami dokonce hází, nebo viděla jsi ten Valentýn? Vždyť tam ta divná holka, Fritolka jí myslím říkají, sovu dokonce otevřela! Tak to nesmíme nechat."
V tu chvíli Dawsonka už věděla, že má v podstatě vyhráno.
A: „Milá Dawsonko, myslím, že toho budu litovat, ale na druhou stranu máš naprostou pravdu! Pojďme chytit tu učitelskou člověčinu co tam má namířeno."
Pohled Suzzy, den po Valentýnu:
Vstala jsem ráno s naprosto rudě červenýma očiskama a kruhama pod nima. Šla jsem do Velké síně nasnídat se, až tam, když se na mě všichni koukli, mi došlo že mám na sobě jen pyžamko se srdíčkama. Za mnou se najednou ozval neznámý hlas.
???: „Dobré ráno, slečno Suzzy. Máte moc pěkný outfit, ale moc se sem nehodí, jděte se laskavě převléknout."
Otočila jsem se a přede mnou stála moc pěkná paní, ale netušila jsem kdo to je. Vytušila jsem že asi nová úča nebo něco, ale zajímalo by mě, jak ví moje jméno.
Já: „Samozřejmě už jdu madam.. ehm.. omlouvám se ale neznám vás."
???: „Mé jméno je Any Dawson, jsem zde novou profesorkou a opravdu bych se ráda šla nasnídat, ale stojíte mi v cestě, slečno."
Já: „Oh, jasný, sorry."
Řekla jsem a sedla si ke stolu. Madam Any přešla místo kde jsem stála a pak se zastavila.
mdmA.D.: „Neměla jste se jít převléknout slečno?"
Zvedla jsem se a šla si přehodit oblečení. Když jsem přišla zpátky, už si o madam Any šeptala celá síň, ona jen seděla u profesorského stolu, usmívala se a hladila jakousi sovu.
Po vyučování:
Dneska chceme s Blakem, Jasperem, Sarah a Rose jít prosit aby nás někdo přeměnil v čoko-žáby, abychom mohli u madam Žáby nacvičovat Žabutí jezero. V kolejce jsme došli k názoru, že nejlíp z nás všech umí baletit Jasper, taky mu to kupodivu nejvíc sluší v baletkovské sukni. Blake a Fritélie jsou dobří v páru, moc jim to sluší a my s Rose jsme marný. Šli jsme chodbami hradu v baletních sukních a špičkách, ale všichni se nám z nějakého důvodu vyhýbali. Najednou se před námi zjevila madam Any.
mdmA.D.: „Copak tu děláte? Slečno Suzzy, znovu musím ocenit váš outfit, ale nechápu, proč jste nasoukaní do těhlech krásných šatiček, pánové a dámy."
Blake se statečně ujal slova a s piruetou předstoupil a všechno madam Any vysvětlil.
mdmA.D.: „Nu, kdo jsem, abych vám bránila v plnění vašich snů"
Usmála se na nás madam Any a podivně se přitom podívala na Fritolku. Zatáhla nás nenápadně k madam Žábě do kabinetu a změnila nás v čokoládové žábiny. Chvíli po tom, co odešla, přišla do kabinetu madam Žába a začalo nacvičko Žabutího jezera. To byla samá piruetka a provaz a rozštěp a nadskoky a výskoky. Po tak dvou hodinách nacvičování musela madam Žábuš někam jít. Netušili jsme, jak se přeměny zbavit, tak jsme dál ještě sami zkoušeli nějaké baletění, teda Blake, Sáruš a Jasper, já a Rosie jsme seděly na dřevěném pódijku a koukaly na ně. Chvíli potom, co madam Kváková odešla přiřítila se madam Ansí.
mdmA.J.R.: „On se se mnou rozešel, přes sovu a ještě kvůli studentce! Navíc mi předtím na Valentýna snědl všechnu čokoládu. Barbara mě asi zabije, ale potřebuju čokoládu za každou cenu..."
Mumlala si madam Ansí. Vzala do ruky jednu čokoládovou žábu ale co se nestalo, ta žabka byla Jasper! Rose vyskočila na madam Ansí takovou rychlostí, že se jí madam lekla a Jaspera pustila zrovna ve chvíli, kdy se z nás ze všech začali dělat zase lidi. Madam Ansí se zhrozila a začalo vyjednávání, my neřekneme, že madam chtěla jíst žabky a ona neřekne, že my byly žabky. Madam Ansí souhlasila, bylo mi jí líto, tak jsem jí pozvala k sobě do komnaty s tím, že tam mám ještě nějakou čokošku. Koukla se na mě, chvíli váhala a potom přijala, trochu mě její zaváhání mrzelo, ale co už.
Já: „Co se vůbec stalo madam? Nechci se do toho plést, jen jsem zaslechla co jste si šeptala. Jde o Pitryse?"
mdmA.J.R.: „Ano, slečno Suzzy, jde. Nechci to s vámi ale řešit, ani nevím kvůli komu mě opustil. U mladého člověka není žádná ostuda být sám nebo sama."
Já: „Tak proč řešíte, že nemáte s kým být, madam? Vždyť nejlepší léta mate před sebou!"
Madam Ansí se na mě usmála, poděkovala za čokoládu a odešla, zdálo se mi, že měla fakt radost, nevím proč, asi čokoška.
V příští kapitole se můžete těšit na mnoho zajímavého!